tříska (*stříska Staš.) (2. mn. -sek), řidč. tříšťka (2. mn. -těk) (ob. tříška, 2. mn. -šek, Něm., Ner.), -y ž. tenká podlouhlá odštípnutá část (nejč. dřeva), úzký, špičatý úlomek, odštěpek; štěpina: naštípat z polínek třísky, tříšťky; dřevěné třísky na podpal; zadřít si, vrazit si třísku za nehet; skelná t. střepina; stodoly vyhořely do třísky (Pech.) docela; být jako t. tenký, slabý, hubený; ♦ peněz jako třísek (řidč. tříštěk Kronb.) mnoho, spousta; expr. dám jim (vyhubuji, nabiji), až z nich budou třísky lítat velmi, hodně; žert. plave jako zednická t. jako cihla padá ke dnu, tj. vůbec neumí plavat; tech. (při obrábění) část materiálu, oddělovaná břitem nástroje z obrobku; → zdrob. třístička, třísečka, tříštička (*tříštečka R. Svob., *tříštinka Čap.-Ch.), -y ž.