třískati ned. (1. j. -ám) 1. (čím, do čeho, nač, oč) prudkými nárazy, silnými údery působit pronikavý zvuk, zvučné rány; bouchat 2, bušit 1, mlátit 3, práskat 2, tlouci 1: t. dveřmi; t. kartami; t. nádobím, sklenicemi; t. na vrata; t. do všeho kolem sebe; t. do koberců (Herrm.); třískal pěstí do stolu; t. do míče, do klavíru 2. (čím; do čeho; oč) vůbec něčím prudce pohybovat, házet; prát 3 (expr.): třískala vším, co jí přišlo do ruky; t. (se) vším o zem prudce házet 3. (do čeho; oč) narážet, dopadat na něco prudkými nárazy, silnými údery, zprav. velmi zvučnými; mlátit 2, bušit 1, prát 4 (expr.): kroupy třískaly do oken; kulky třískají do dláždění práskají; moře třískalo o břeh 4. vydávat ostré rozléhavé zvuky: hrom třískal burácel; třískala basa, zpívaly housle (Merh.) 5. expr. (koho čím; do koho, čeho čím) dávat, zasazovat někomu, něčemu (ostré, zvučné) rány, údery; hrubě, surově bít; bít 2, tlouci 2, bouchat 1, mlátit 4, práskat 3: t. koně bičem, psa holí; třískal do koní 6. expr. (co) prudkými údery, úhozy ničit; rozbíjet, roztloukat, tříštit 1: opilec třískal nábytek, sklenice 7. ob. expr. (co z čeho) těžit, získávat něco z něčeho: t. z něčeho peníze, kapitál (pro sebe) vytloukat; — třískat se ned. ob. expr. trmácet se, tlouci se 4, mlátit se, potloukat se: t. se po světě, světem; t. se životem sám ○ předp. na-, na- se, o-, po-, pře-, roz- (poroz-), roz- se, u-, v-, vy-, z-, za-; → nás. třískávati ○ předp. roz-, roz- se