třísknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. k třískati 1-5; bouchnout 1, prásknout 1, 2, praštit 1, 2: t. dveřmi; – třískl vztekle sluchátkem; mina mnou třískla o zem (Drda); třískl sebou na postel a hned usnul prudce ulehl; t. sebou upadnout; – něco třísklo do okna; kry o sebe třískly; – zdaleka třískl hrom; – expr. třískl ho holí do hlavy udeřil, uhodil 2. ob. expr. (s čím, řidč. čím) přestat se něčím zabývat; zanechat, praštit 3: nejraději bych se vším třískl ○ předp. na-, při-, roz-, vy-, za-