třaslavý, řidč. třeslavý příd. 1. takový, kt. se třese, chvěje; třesavý: t-á ruka třesoucí se; t. stařík; třeslavé slzy (Svob.); t. podpis roztřesený; t-é světlo mihotavé; t-é hvězdy *2. takový, kt. způsobuje třesení: t-á zima; t-á jízda (Haš.) drkotavá; → přísl. třaslavě, řidč. třeslavě: t. mluvit; chodit třeslavě (Jir.); přen. flašinetky třeslavě vrkají (K. Čap.); → podst. třaslavost, -i ž.