třasořitka, -y ž. (2. mn. -tek), řidč. třasořit, -a m. (1. mn. -i, -ové) 1. lid. název konipasa (ve význ. 1): poskakovat jako t. (Hol.); natřásat se jako třasořit (Baar) 2. jen třasořitka m. i ž. expr. bojácný, nesmělý, slabý člověk: strašpytel a t.; takový t.! bázlivec, slaboch 3. řidč. drobná, útlá žena: ani těm t-ám (malým ženuškám) nevěřím (H. Dvoř.); → zdrob. třasořítek, -tka m. (mn. 1. -tci, -tkové, 6. -tcích) (Nový)