třeštiti ned. (3. mn. -í, rozk. -šť, -šti) 1. počínat si jako smyslů zbavený; bláznit 1, blouznit 1: její stav se zhoršil, třeštila; celou noc t. v horečce; t. bolestí 2. expr. (~; čím) počínat si nerozumně, pošetile; bláznit 2: nevyváděj, netřešti, nic se neděje; co třeštíš?; t. hrůzou; t. láskou, z lásky; mladík třeštící nadšením; vlastenecké třeštění (Jir.); náboženské třeštění (J. Čap.); ust. spoj. hlava mi třeští, neos. v hlavě mi třeští velmi silně mě bolí 3. ob. expr. (po kom, čem; za kým, čím; o kom, čem) nesmírně horovat pro někoho, něco; bláznit 3, blouznit 3: stále jen po ní, za ní třeští; hoši třeštící za životem (Šal.); rodina třeštící po penězích (Svob.); třeští o neznámé dívce; třeští o jakémsi českém národě (Třeb.) *4. expr. (co, koho) uvádět v ztřeštěný, bláznivý, blouznivý stav, bláznit 4: t. lidstvo (Hora); káva příliš hlavu třeští (Sab.) 5. t. oči, řidč. očima ap. (kam; na koho) vyjeveně se dívat, hledět; poulit, vyvalovat, boulit 2: t. zrak, oči do tmy, do dálky; třeštila na ni oči; očima třeštil ke dveřím (Ptáčník) 6. expr. břeskně, pronikavě znít; vřeštět: hudba třeští a řinčí; u sousedů stále třeštilo rádio; — třeštiti se ned. řidč. (o očích ap.) vystupovat, vyvalovat se: oči se jí hystericky třeštily (Šlej.); jeho zrak se třeštil do dálky (Šal.) ○ předp. po-, po- se, roz-, roz- se, vy-, vy- se, z-, z- se, za- (si); → nás. třeštívati, třeštívati se (o) bez předp.