třebaže (†třebať Havl., Hál.) sp. podřadicí připojuje vedlejší větu přípustkovou n. větný člen v přípustkovém poměru; ač 1, ačkoli, byť i, i když, jakkoli II, přestože: usmál se, t. mu do smíchu nebylo; nezlobila se, t. jí bylo do pláče; lze také, třebaže s politováním, říci...; veselý, t. nemocný člověk