třepiti ned. (3. mn. -í) (co) 1. rozdělovat, porušovat (neúmyslně i záměrně) na okraji (tkaninu n. výrobek z ní); roztřepovat: rozpačitě třepila třásně ubrusu; t. šňůrku; ozdobně t. konce rukávů 2. porušovat na okraji n. vůbec porušovat: t. papír; přen. vítr třepil ohromný mrak (A. Mrš.); (trouby) třepily vodopády jásotu (Vrchl.) 3. řidč. zast. rozbíjet na drobné kousky, tříštit: nepřátelské lebky třepí (Leg.); — třepiti se ned. 1. (o tkanině n. výrobku z ní) rozdělovat se na okraji (řidč. na povrchu) ve vlákna; roztřepovat se: košile se u límečku třepí; prostěradlo se trhá a třepí; začínají se nám t. koberce 2. rozdělovat se na okraji n. vůbec se porušovat: kniha se už na okrajích třepila; konec pádla má být okován, aby se netřepil 3. zř. zast. rozbíjet se na drobné kousky, tříštit se 1: lebky se pod kyjem třepily (Lum.) ○ předp. na- se, o-, o- se, roz-, roz- se, vy-, vy- se; → nás. třepívati, třepívati se (o) bez předp.