třeskutý příd. 1. (o mraze) ledově ostrý, silný: t. mráz krutý; t-é zimy; přen. kniž. t-á nenávist (Konr.) velká, silná, prudká; t-á naléhavost (Pujm.) neodkladná 2. řidč. třeskný: t. úder hromu rachotivý; t. zvuk polní trouby břeskný, vřeštivý; t. soprán (Pujm.); → přísl. třeskutě: t. mrzlo; přen. hovor. expr. t. elegantní přepjatě; – řidč. t. znít; → podst. třeskutost, -i ž.