třpyt, -u m. (6. j. -u) 1. blyštění vznikající na předmětech odrazem světla; lesk 1: t. drahokamů bleskot; t. zbraní; t. rosy; stříbrný t. měsíce svit, záře; přen. slovní t. a lesk (Pražák); hvězd. řidč. t. hvězd scintilace 2. řidč. něco, co se třpytí, leskne: všechno moje zaplatí vám třpyty (Čech) peníze; hora třpytu (Svět.) (o špercích)