třpytiti se (*třpytiti Ner., †třpytěti se, zř. zast. třpytěti Šaf.) (3. mn. -í) (*třpytati Pech., nář. třpít (se)) ned. třpytem se lesknout; blyštět se 1: klenoty se třpytí drahokamy; v ústech se mu třpytil zlatý zub blýskal se; rybník se na slunci třpytil svítil; všechno se jen třpytilo; perleťové knoflíky na ní třpěly (Kubín); nebesa, kde se třpytěly tisíce světel (Něm.) zářily; přen. v očích se třpytí obdiv (Kožík); ♦ není všechno zlato, co se třpytí (přísloví) ○ předp. roz-, roz- se, za- se; → nás. třpytívati se