tažený příd. 1. vyrobený vytahováním, tažením (ve význ. 1): t. závin z vytahovaného těsta; poněk. zast. vynálezce t-ch děl (Ner.); hut. t. drát; t-á ocel; t-é trubky; sklář. t-é sklo 2. jaz. intonace t-á (v někt. jazycích) druh melodického (tónového) přízvuku s vrcholem na začátku samohlásky n. dvojhlásky, zprav. s dvěma tónovými vrcholy 3. poněk. zast. expr. povedený 2, mazaný, vykutálený, prohnaný 1: ta žena je t-á (Bass); — v. též táhnouti