tabule, -e ž. (2. mn. -í) (z lat.) 1. svisle umístěná (černá) deska (ve význ. 1) na psaní; deska na (úřední) oznámení, deska (zprav. s něj. nápisem ap.) vůbec: školní t. v čele třídy; volat žáka k t-i; psát křídou na t-i; oznámit opoždění vlaku na t-i; – vyvěsit oznámení na (nástěnnou) t-i; t. cti; – orientační t. na rozcestí; vývěsní t. jízdního řádu; firemní t. (Mart.); t. nad krámy (Rais) vývěsní štít s označením podniku; být na černé t-i špatně zapsán 2. vodorovně umístěná deska (ve význ. 1), zprav. dřevěná: krejčovská t.; kuchyňská postel přikrytá t-í; poněk. zast. jasanová t. dubového stolu (Jir.) 3. (též *tabul, -u m., 6. j. -u, Baar) stůl připravený k hostině; poněk. zast. řidč. hostina: strojit t-i; zasednout k t-i; sedět v čele t.; bohatá štědrovečerní, svatební t.; – poněk. zast. řidč. po celé trvání t. hučela děla (Svět.) 4. skleněná výplň v okně n. ve dveřích: skleněné t. dveří; t. výkladní skříně; vyražené okenní t. (čast. tabulky) 5. co má deskovitý tvar vůbec: t. strnišť (Jir.) plochy; skalní t. (K. Čap.); zbož. t. plechu, skla; vod. stav. pohyblivý deskovitý uzávěr jezu; les., dřev. jednotlivá část voru; geol., zeměp. útvar vzniklý vodorovně uloženými vrstvami n. lávovými příkrovy: Česká křídová t. 6. geol., zeměp. stabilní nezvrásněná oblast zemské kůry pokrytá mladšími uloženinami: Ruská t. †7. seznam, tabulka 1: rodopisné t. (Pal.); t. hodnot (K. Čap.) 8. práv. starší název sborových soudů druhé instance na Slovensku; zdrob. tabulka v. t., k 1, 4, 5 tabulečka, tabulička, -y ž.; tabulový, tabulní v. t.