tahoun, -a m. 1. (též tahounka, -y ž.) tažné zvíře (zprav. kůň); zř. člověk něco táhnoucí (ve význ. 4): dobrý t.; – svalovití, vykasaní t-i lodí (Ner.) 2. expr. kdo dovede táhnout (ve význ. 7); dříč, pracant: je t., pracuje i doma 3. řidč. ob. expr. kdo dovede táhnout (ve význ. 10), pít; piják 1: t., který dovedl vypít dvacet půllitrů za noc *4. kdo tahá čísla v loterii: kluk t. (Ner.); → expr. zdrob. k 1 tahounek, -nka m. (mn. 1. -nci, -nkové, 6. -ncích); — tahoun, -u m. nář. poutko u bot: po stranách byly t-y a vedle nich růžička (Č. lid); → zdrob. tahounek, -nku m.