taj, -e m. 1. (často mn.) kniž. něco (pro nezasvěceného) neznámého, záhadného; kniž. a bás. něco těžko poznatelného, záhadného (vůbec); tajemství 4: vniknout do tajů mateřštiny (Lit. nov.); zasvěcovat někoho do tajů umění, řemesla; – taje (života) (Zey.); taje (přírody) (Vrchl.) 2. (též ž. R. Svob.) bás. tajemnost: t. májového večera (Čech) kouzlo 3. kniž. tajnost 3, tajemství 2: taje rodiny (Herrm.) 4. kniž. ust. spoj. v taji v tajnosti (ve význ. 2); zast. pod tajem potají: v taji zachovat (Čech); – zast. disputace dělat pod tajem (Wint.) *5. ust. spoj. v taji srdce (K. Čap.) v tajnosti (ve význ. 1), v hloubi, v skrytu