tajemník, -a m. (6. mn. -cích) (tajemnice, -e ž.) 1. úředník n. funkcionář vyřizující agendu i růz. jiné záležitosti (jednotlivce, ústavu, organizace, spolku ap.); vysoká úřední a politická funkce v někt. státech; sekretář 1: t. ministra, ředitele; vědecký t. ústavu; redakční t.; generální t. O SN; první t. ÚV KSČ; t. Červeného kříže jednatel; – státní t. USA zahraniční ministr; veř. spr. městský, okresní t.; t. národního výboru; (dř.) titul vyššího, později nižšího státního úředníka: (vrchní) berní, soudní, účetní t. †2. důvěrník 1: t. milostného poměru (Herrm.); → expr. zdrob. k 1 tajemníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích); → ž. *tajemníková, -é žena tajemníka (R. Svob.); — †tajemník, -u, expr. -a m. (j. 4. -k, expr. -ka, 6. -u) ve spoj. T. lásky titul knihy o chování a dopisování mezi mladými lidmi (Ner.)