tajemný příd. 1. takový, kt. je obestřen tajemstvím, záhadou; záhadný; svou nejasností, zvláštností, nevysvětlitelností působící na cit: t. posel; t. svazek; t-é zmizení člověka; t-á tvář neproniknutelná; t. úsměv, hlas; – t-á moc; zmocnila se jí t-á bázeň; t-é znamení; t-á záhada neprobádatelná; t-é šero tajuplné 2. poněk. zast. skrytý 2, skrývaný, utajený, utajovaný, tajný 1: nejtajemnější myšlenky (Sab.); — zpodst. tajemno, -a s. kniž. tajemná oblast: fantastické t. (Kar.); → přísl. tajemně: t. šeptat; vypadat t.; t. se leskly hvězdy (Vrchl.); – poněk. zast. tak t. se sňatky neuzavírají (V. Mrš.) tajně, potají; → podst. tajemnost, -i ž.: nimbus t-i (Čech) záhadnosti, neobyčejnosti, neproniknutelnosti; t. šera tajuplnost; – poněk. zast. jednání se dála s nejhlubší t-í (Čap.-Ch.) v tajnosti