tajný příd. 1. (též †tejný Čel.) takový, kt. je konán tak, aby unikl pozornosti; takový, kt. se neprojevuje, kt. je tajen n. se tají; skrytý 2 (op. zjevný): t. stisk ruky; t. pohled kradmý; dát někomu t-é znamení; – t-á láska utajovaná; s t-ou bázní; t-é slzy skrývané; t-é přání nevyslovené; t-é sny; t-é úmysly; t. plán; t. nepřítel; t. český bratr 2. takový, kterého se účastní, o kt. vědí, který (kterého) znají jen zasvěcení (op. veřejný): t-é zasedání; t-á schůzka; t-é jednání důvěrné; t. spolek; t-á organizace ilegální, podzemní, nezákonná; t-á diplomacie; t-á korespondence; t-é spisy; t-á smlouva; t. posel; t-é písmo; t. zámek; t-á dvířka skrytá; objevit t-ou skrýš; t-á vysílačka, tiskárna; t-á policie; t. policista detektiv; veř. spr. t-é hlasování při kt. hlasující odevzdává svůj hlas tak, že ostatní nevědí, jak hlasoval; t-é volby; práv. t-é přelíčení s vyloučením veřejnosti; hist. t-á rada (v bývalém Rakousku) říšský úřad, poradní sbor císařův, projednávající nejdůležitější a důvěrné státní záležitosti; t. rada hodnost a titul člena tajné rady 3. (též †tejný Čech) takový, o kt. nemáme jasné představy; tajemný 1: čáry a t-é umění (Něm.); t-á moc (Pfleg.) neznámá; v poněk. zast. spoj. být, zůstávat tajno (komu; poněk. zast. koho, 2. p.) neznámo, skryto, utajeno: snad jim to zůstane t. (Prav.); nic jí není t. (Mrš.); není vás t., že... (Sab.) 4. poněk. zast. ob. rád něco tající, libující si v tajnostech (ve význ. 2); tajnůstkářský: jsi ty t., že nepovíš (Pitt.); dělala t-ou (Něm.); — zpodst. tajný, -ého m. hovor. člen tajné policie: tajní prohledali dům; doprovázel ho t.; — zpodst. tajno, -a s. (6. j. -u, zř. -ě Hol.) 1. zast. a bás. tajemství 1: tam své t. říčka chová (Sab.) *2. tajné, skryté místo: skrytý v tajnu před světem (Pfleg.); → přísl. k 1-3 tajně (†tejně Ner.): t. někoho pozorovat potají, potajmu; t. s někým mluvit; t. kouřit, plakat, utéci; t. někomu psát; t. si něco přát; – t. se sejít, smlouvat; t. hlasovat; – řidč. (noc) t. svůdná (Svob.) tajemně; → podst. tajnost v. t.