takt, -u m. (6. j. -u, zř. Herb.) (z lat.) 1. rytmický celek: zahráli několik taktů pochodu; hud. časová jednotka složená z urč. počtu těžkých a lehkých dob stejného trvání; zápis této jednotky ohraničený dvěma svislými (taktovými) čárami: takty sudé, liché, jednoduché, složené; dvoudobý t.; tříčtvrteční t.; proměnlivý t.; jaz. mluvní t. úsek jazykového projevu s jedním hlavním přízvukem oddělený od jiných takových úseků pauzou; přízvukový t.; – tech., motor. zast. jeden zdvih pístu, část pracovního cyklu (např. u spalovacích motorů), doba; ekon. (výrobní) t. stejný interval mezi dohotovením dvou za sebou jdoucích výrobků téhož druhu 2. rytmus 1: podupávat si, zpívat do taktu; udávat rukou t.; držte t.; kantor ztratil t. (Vrchl.); koně běželi jako v taktu; jednotvárný t. mlátičky (Her.) pravidelný klapot; t. motoru (Kub.) 3. (z fr.) vybrané, jemné, ohleduplné společenské chování; ohleduplnost, šetrnost, pozornost 4, slušnost 1; jemný, citlivý vztah k něčemu, někomu vůbec; citlivost, útlocit: jedná s taktem; nedostatek taktu; – pedagogický t.; umělecký t.; zdrob. k 2 *taktík, -u m. (Heyd.); taktní příd. k 3, 1; ohleduplný, šetrný 2, pozorný 4, jemný 2: t. člověk; t. chování, jednání; t. slova; t. mlčení diskrétní; t. způsob odmítnutí; – zř. t. čára (Z. Nej.) taktová; přísl. taktně: t. se odmlčet; t. odejít; chovat se t.; t. se vyhnout zmínce o neštěstí; – zř. hlasem t. padal (Svob.); podst. taktnost, -i ž. řidč. takt 3: t. chování; taktový příd. k 1, 2: t-á odchylka; hud. t-á čára ohraničující takty; t-é označení druhu taktu; přísl. *taktově (Z. Nej.); podst. *taktovost, -i ž. členění na takty (ve význ. 1) (SaS)