talíř, -e m. (z něm. driv. rom.) 1. mírně prohloubená nádoba zprav. kruhovitého tvaru sloužící k podávání pokrmů; její obsah: mělký t.; hluboký t. na polévku; porcelánový t.; t. z plastické hmoty; nedojedl, nechal zbytky na t-i; země rovná jako t.; – sníst t. polévky, švestek; ♦ mít něco (pořád) na t-i (ob. expr.) stále dostávat od někoho výtky týkající se zprav. téže věci; řidč. vysypat (někomu něco) na t. (ob.) říci (mu to) přímo; člověk se srdcem na t-i (K. Čap.) sdílný, upřímný; nosit srdce na t-i (Bran.) být otevřený 2. to, co nějak připomíná talíř: lustr s opálovým t-em kruhovým stínidlem; gramofonový t. kotouč, na kt. se klade deska; lyžařské t-e kroužky na spodku tyčí; publ. létající t-e neidentifikovaná tělesa, jejichž původ se někdy připisuje civilizacím z jiných planet; hud. t-e činely, puklice 2; tech. strojní součást kotoučového tvaru: ventilový t.; elektr. t. izolátoru jeho rozšířená stříška 3. poněk. zast. ob. tisícikoruna: t. by mohl dát, ale kdyby chtěl (Hol.); → zdrob. talířek, talířeček v. t.