talent, -u m. (6. j. -u) (z lat. driv. řec.) 1. (též †t-y mn.) schopnosti člověka k jistým činnostem, zvl. uměleckým; nadání I 1, vlohy, schopnosti: mít literární, hudební, řečnický t.; nemít t. (na řeči); organizační, pozorovací, detektivní t.; projevovat, rozvinout velký obchodní t. smysl pro obchodování; při mých t-ech na kostelní věž vylezu (Ner.); přen. osoba nadaná těmito schopnostmi: objevovat mladé t-y; věnuj se zpěvu, jsi t. 2. (ve starověkém Řecku) nejvyšší jednotka v soustavě vah; peníze (zlaté n. stříbrné) ve váze této jednotky: dva t-y zlata, stříbra; deset t-ů vyplatit (Sab.); → expr. zdrob. k 1 *talentek, -tku (Mach.), *talentík, -u (Ner.), *talentíček, -čku (Šal.) m.; — talentový příd. k 1: t-é zkoušky