tancovati, tančiti (3. mn. -í) ned. 1. (~; co; s kým) provádět tanec: v sále tančí několik párů; t. valčík, sólo; t. do rána; netancuje s ním ráda; učit se t.; přen. prach tančí kolem oken (Mach.); záblesk tančil po zdi (Bran.); ♦ tancuje, řidč. tančí, jak ona píská (ob.) jedná, jak si ona přeje, jak ona poroučí; poslouchá ji; tancovat, řidč. tančit podle něčí noty (píšťalky, píšťaly, písničky) jednat podle jeho vůle; expr. t. mezi vejci nacházet se v něj. komplikované situaci, opatrnicky, kompromisně v takové situaci jednat 2. expr. čast. tancovat pohybovat se hbitě jako při rychlém tanci; pobíhat 1, poskakovat 1, skákat: celý den tancovala při vaření; hřebec tancoval nádvořím (Jir.); sklenice tancovaly na stole; rozčilením jí tancují (tančí) písmena před očima; až jim valaška po zádech bude tancovat (Mah.) dostanou bití ○ předp. do-, na- se, ob-, od-, po- (po- si), pro-, pro- se, pře-, před-, při-, roz-, roz- se, s- se, u-, u- se, v-, vy-, vy- se, z- (z- si), za- si; → nás. tančívati, hovor. tancovávat ○ předp. do-, ob-, od-, roz-, roz- se, u-, v-, vy-