tanec, -nce m. (z něm. driv. fr.) 1. sled rytmických pohybů a posunků, otáčení, kroužení, postupování ap., zprav. za doprovodu hudby n. zpěvu ap. (jako společenská zábava n. jako projev veselí): rychlý, pomalý t.; divoký t.; na programu zpěv, hudba, t.; dát se do tance tančení; hrát do tance; vyzvat, brát děvče k tanci; seznámit se při tanci; je (není) mi do tance (čast. do zpěvu), přen. jsem veselý (smutný); přen. t. stínů, plamenů mihotání (ve význ. 1, 3); expr. t. mezi vejci opatrnické, kompromisní jednání v něj. komplikované situaci 2. jistý druh těchto pohybů podle urč. pravidel; hudební doprovod k nim: (české, moravské,...) lidové, národní tance; divošské kultovní tance; moderní, staré, exotické tance; párový, sólový, kolový, řadový t.; t. šátečkový, šavlový, mečový, opaskový; břišní t.; zahrát úryvek tance; Slovanské tance Antonína Dvořáka; uměl. tan. jeden z druhů umění: dějiny tance; umělecký t.; špičkový t.; nár. řemeslnické tance; krejčovský, kominický, ševcovský, bednářský t.; sport. tance na ledě (krasobruslařská disciplína) 3. jedno z čísel programu společenské zábavy, při níž se tančí, taneční kousek; hudební skladba hraná k němu: zadat si tanečnici na další t.; tančili spolu jeden t. 4. expr. hbitý pohyb jako při rychlém tanci: t. kopyt (M. Han.); t. kvedlačky (Maj.); ob. expr. ve spoj. začal t., t. teprve začne nastal (nastane) spěch, shon, zmatek, mela; dělat t. řádit, vyvádět, hubovat; to byl t.!; přen. t. miliónů, miliard (Zápot.) rychlý obrat peněz 5. ve spoj. t. svatého Víta (zř. Vítův t. Sova) posunčina 1 (med.), chorea (med.) 6. kočičí t. nář. různé pokrmy, jako brambory se zelím, hrách n. čočka s kroupami ap.; zdrob., i expr., k 2, 3 taneček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): nacvičit s dětmi t-y; – expr. smím prosit o t.? (Rais); taneční v. t.