tangens neskl. m., tangenta, -y ž. (z lat.) 1. (čast. m.) mat. jedna z šesti goniometrických funkcí (zn. tang, tg) 2. (jen ž.) geom. tečna (křivky); — tangentový, řidč. tangentní příd.: mat. t-á věta; t-á křivka tangentoida