tarasiti ned. (3. mn. -í, rozk. -ras, trp. -sen) (co) 1. řidč. vytvářet překážku, a tím činit neprůchodným; zatarasovat: auta tarasila vjezd; shluk lidí tarasil uličku; t. dopravu bránit plynulému provozu; zastavovat ji; přen. (obavy) jí tarasily cestu (Maj.) zabraňovaly v cestě 2. (též †tarasovati Jir.) zahrazovat průchod, cestu tarasem (ve význ. 1); zatarasovat: snášeli kamení a tarasili bránu (Jir.) 3. opatřovat tarasem (ve význ. 2): t. břehy; spravovat cesty, t. lávky a mosty (Baar) ○ předp. o-, od-, vy-, z-, za-; → nás. k 1 tarasívati (o) bez předp.