tatínek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích) 1. expr. otec 1, táta 1, 2: do školy ho vedl t.; – říkali si (manželé) maminko a t-u 2. řidč. poněk. zast. expr. tatík 2: no dobrá, tedy, t-u, tak to uděláme (Kosm.); řidč. zast. stárek připustiti nechtěl, že "t." nevyhlížel starostlivě (Nov.) pan otec (zast.), mlynář; → expr. zdrob. k 1 *tatíneček, -čka m.