tchoř (1. mn. -i, -ové) (obl. schoř), -e m. 1. drobná šelma vylučující na obranu zvl. ostrý zápach: chytit tchoře do želez; smrdí jak t.; přen. expr. zloděj: má tchoře ve stavení (Sez.); zool. rod Putorius: t. tmavý 2. jen tchoř ob. kožišina z tchoře; tchořovina 2: mít límec z tchoře 3. obl. krádež obilí domácími lidmi; takto kradené obilí: šrůtka pro tchoře (Mor.); peníze, jež tržil ze "schořů" (Jir.); – ukrást tchoře (Salich.); dělat "tchoře" (Herb.) krást, dávat si něco stranou; → zdrob. tchořík, -a m. (6. mn. -cích)