teď (ob. teďka, teďko, nář. teďky, teďkom Rais, teďkon Herrm., Preis., teďkonc Č. lid, teďkononc Herrm., teďkejc Nov., teďkomejc Rais, Nov., zast. ob. a nář. tejď Staš., Herb., tejďkonc Drda, tejka Maj.) zájm. přísl. v této chvíli, v této době, v přítomné době; nyní: t. se uč!; t. toho mám už dost!; t. ti něco povím; pracuje t. na dvě směny; t. v noci?; co t.?; t. už mám jen tebe; jen t. jsme o tom hovořili právě; t., nebo nikdy; až do teď, čast. do teďka (ps. též doteď, doteďka) do této chvíle; od teďka (ps. též odteďka) od této chvíle; řidč. myslí jen na dnešek, na teď, na hned (Olb.)