technik [-ny-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (technička, -y ž.) 1. odborník v technice (ve význ. 1), v někt. technickém oboru; posluchač techniky (ve význ. 6): mezinárodní úspěchy našich vědců a t-ů; postgraduální školení t-ů; – ples t-ů 2. kdo provádí odborné technické práce v někt. oboru: stavební t.; důlní t.; textilní t.; měřicí t.; rentgenový t.; televizní t.; divadelní t.; bezpečnostní t.; inseminační t.; (dř.) zubní t. pracovník oprávněný vykonávat urč. technické práce na chrupu, dentista 3. kdo dokonale ovládá technickou stránku činnosti, techniku (ve význ. 4, 5), zvl. v umění, ve sportu: virtuos je skvělý t.; hokejový útočník musí být dobrý t.