technika [-ny-], -y ž. (z řec.) 1. oblast lidské činnosti využívající výsledků vědeckého poznání pro výrobu a pro získávání materiálních hodnot vůbec, souhrn výrobních a pracovních prostředků, postupů ap. s touto činností spjatých, souhrn jejích příslušných oborů (naukových i praktických): rychlý vývoj, rozvoj současné vědy a t-y; úspěchy, vymoženosti t-y; divy moderní t-y; za dnešního stavu t-y; země vyspělé t-y 2. některý z oborů této činnosti n. pracovní činnosti vůbec: sdělovací t.; raketová t.; obalová t.; lisovací t.; měřicí t. 3. souhrn strojů, nástrojů, materiálního vybavení pro tuto n. jinou činnost: vybavit závod, průmysl nejnovější t-ou; zavádění nové t-y; voj. bojová t. 4. způsob, postup provádění urč. činnosti ve výrobě n. v urč. oboru pracovním, uměleckém, sportovním ap.: osvojit si t-u práce; nová t. sváření; vynalézt t-u lití písmen; různé reprodukční t-y; moderní nátěrová t.; t. leptu; ovládat t-u tance; hlasová, smyčcová t.; základní prvky míčové t-y; t. skoku vysokého 5. odborná znalost způsobu, postupů provádění urč. činnosti, praktická dovednost (zvl. v oborech nevýrobních): dobrá herecká t.; překladatelská, veršová t.; hráč (kopané ap.) s vynikající t-ou 6. vysoká škola technická; budova této školy: studovat na t-ce; – vystoupit z tramvaje u t-y