telepat (1. mn. -i, -ové), telepatik [-ty-] (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích), -a m. (telepatka, -y ž.) člověk s telepatickými schopnostmi; telepatie, -e ž. schopnost někt. osob mezi sebou přenášet a zachycovat city, představy ap. bez prostřednictví známých smyslových orgánů; telepatický příd.: t-é schopnosti; t. přenos; přísl. telepaticky; podst. telepatičnost, -i ž.