temeno, poněk. zast. témě (†týmě Heyd., Vrchl.), temena, -ene s. (j. 3. -u, -i, 6. -ě, -u, -i, 6. mn. -ech) kniž. 1. vrcholová část hlavy: holé t. hlavy 2. vrchol něčeho vůbec, zvl. hory: témě vrchu (Podl.); z t-e skály (Vanč.); t-a věží (Čech); → zdrob. k 1 temínko, řidč. teménko, -a s. (6. mn. -ách): t. novorozeněte