temný příd. (2. st. temnější) 1. mající nedostatek světla, ponořený do tmy: tmavý (op. světlý 2, jasný 1): t-á zákoutí; t-é uličky, průjezdy ponuré; t. les černý, hluboký; t. pokoj; t. žalář; žít jako v t-é komoře (Pujm.) neradostně, bez styku s lidmi; t-á komora zatemněná místnost k pracím s fotografickým materiálem (k vyvolávání ap.), temnice 2 (fot.); fyz. t. výboj elektrický výboj bez optických jevů 2. (o barvě) mající odstín větší intenzity; (o předmětu) mající barvu takového odstínu n. blížící se téměř černé; tmavý 1 (op. světlý 1): t-á sytá barva; t. ruměnec; zarděla se do temna; t-é oči; t. vous; t-á růže 3. (o hlase, zvuku) hluboce, dušeně znějící (op. jasný 2): t. rachot bubnu; t-é dunění děla, hromu; t. kostelní zpěv; jaz. řidč. t-é samohlásky labializované 4. kniž. chmurný 2, pochmurný 3, ponurý 2, bezútěšný 3, nevlídný: t. názor v svět (Arb.); myšlenky t-é a neradostné; t-é zoufalství (Lum.); světlé i t-é stránky 5. kniž. nezřetelný, neurčitý, nejasný 4, záhadný, tajemný 1: t-é narážky; zpráva naprosto t-á; t-é pozadí události; budoucnost zatím t-á 6. kniž. nejasný 3, zkalený, pomatený; zaostalý, tmářský: člověk t-ého rozumu (Hol.); – t-é předsudky (Ner.); t. středověk (Ner.) 7. kniž. nečistý 4, nedobrý 1, 4, nekalý 1, zlý; takový, kt. je předzvěstí něčeho nedobrého, nepříjemného; zlověstný: t-é síly (reakce, fašismu); t-á zrada; t-á duše (Šmil.); t-á vášeň; t-é pudy; – t-é, nepřátelské mlčení; t-á hrozba; t. strach; — zpodst. temno I v. t.; → přísl. temně: v lese bylo stále temněji; – t. modrý kabát tmavě modrý; – t. dunící kroky; – kniž. hledět t. (Čech) pochmurně, nevlídně; – kniž. cítit t., že se něco stane nejasně; – kniž. t. vyhrožovat; – t. vášnivý (Č. Jeř.); k 1, 4 *temno: t. a mrtvo (Ner.); → podst. temnost v. t.