tenor (†tenór Herrm., Šmil.), -u m. 1. (z it.) hud. vysoký mužský hlas: zvučný, plný, příjemný, zastřený t.; zpívat t-em; hrdinný, lyrický t. 2. (z it.) střední (třetí) hlas ve čtyřhlasu 3. (z lat.) (v starších vícehlasých skladbách) hlas, kt. je nositelem základní melodie; přen. hlavní myšlenka, smysl: t. listu (Mach.); t. řečí (Wolk.); expr. zdrob. k 1 tenorek (*tenórek Maj.), -rku m. (6. mn. -rcích): tenounký t.; tenorový příd.: t. hlas; t-é sólo; t. nástroj v tónovém rozsahu odpovídajícím tenoru: t. saxofon; t. pozoun; t-á trubka; t. klíč v kt. je notován tenor; tenor, -a m. hud. tenorista: hrdinný t.; expr. zdrob. tenorek, -rka m. (mn. 1. -rkové, -rci, 6. -rcích)