tento, hovor. a ob. tenhle (†tentoť Sab., Prav., ob. tendle, nář. tenhlenc, tenle Jir., Nov.) zájm. ukaz. (skloňuje se jen ten, druhá část -to, -hle zůstává beze změny) 1. ukazuje na osobu n. věc, kt. je v (bezprostřední) blízkosti mluvčího (zast. a kniž. se změněným slovosledem): toto zboží jsme právě dostali; tato látka, barva se mi vůbec nelíbí; tenhle kabát nerad nosím; tuhle knihu si musím hned koupit; pozdrav pánbůh, z tohohle kluka že má být havíř? (expr., K. Čap.); zdůrazněně tohle byla ale práce!; všechno jsem to udělal těmahle rukama; zast. nástin tento, perem kreslený (Něm.) 2. odkazuje na osobu n. věc, o kt. právě byla n. je řeč n. kt. je známá: čtu teď obrozenské spisovatele. Tito lidé mi imponují svým nadšením; o těchto věcech nebudeme diskutovat; z tohoto hlediska máte pravdu; tahle otázka mě dávno zajímá; tohle všechno bylo marné; tohle oni doma nikdy nepochopí; za těchto okolností se zdržím hlasování za takovýchto; jestli tomuhle (štvát se po obrazárnách) říkáš oddechnout, to tedy promiň (Pujm.) (s nádechem opovržení, nespokojenosti); není to možné z těchto důvodů: (následuje výčet); volné tyto studie vznikly na podnět mistra Nerudy (Vrchl.) 3. ve spojení s časovým výrazem odkazuje na právě probíhající, současné časové období: v tomto roce; v těchto dnech hostuje v Praze známý zpěvák; právě v této době musíme být jednotni; zítra touhle dobou už budu za horami 4. ukazuje na bližší ze dvou osob n. věcí (v situaci n. v souvislosti kontextu), zejm. ve dvojicích tento onen, tento tamten, tenhle tamten: tento je tlustý, onen hubený; toto stanovisko je správné, ono nesprávné; tento papír, materiál je kvalitní, tamten špatný; tahle kniha se mi líbila, ale tamta za moc nestála; Morava severní na dvě rozdělená, z této i z oné strany Dunaje (Šaf.); užívají (kacíři) dvou věcí: výmluvnosti a přísnosti. Oné na lid příliš prostý, této na muže příliš bázlivé (Vanč.); ust. spoj. tento svět vezdejší, pozemský (proti onen svět posmrtný): z hodů tohoto světa jíti na hody onoho světa (Jir.); zast., dnes nespr. ve funkci osobního zájm.: pošlete mi účet, abych mohl tento zaplatit; levý stolek je Škodové, pravý Kostomlatské. Za stolem této je psací stroj (Štech) (místo té) 5. spoj. tento a tento, tenhle a tenhle, toto a toto ap. zastupuje urč. konkrétní vyjmenování: žádali vyjádření v těchto a těchto otázkách; říkávám si: tatíku, tohle a tohle jsi neudělal dobře (Rais) 6. nespis. spoj. toto ono, tento ono, zř. tohle a onohle má význam zájm. neurč. něco I 1, leccos, všelicos (místo urč. vyjádření n. při hledání výrazu): musí to být jako by střihl, žádné toto ono, takové kmotrovské dohadování (Šlej.); začal (krejčík) kritisovat, že prý tohle a onohle (K. Čap.) 7. zdůrazňuje přístavek n. vytčený větný člen: láska, tento posvátný cit; kanóny, tyto, jak říkáme, poslední důvody mocnářské (Havl.) 8. hovor. expr. (s pokleslým význ.) ukazuje n. odkazuje (s významem vytýkacím, zdůrazňovacím); ten 2, 5: tenhle Franta má nápady; co si tahle holka nemyslí; obzvláště tohle zamilování je šlakovitá věc! (Svět.) 9. jen toto, hovor. tohle (nář. totoť, totok A. Mrš.) všeobecně souhrnně ukazuje na něco, o čem právě byla n. je řeč n. co je známé: toto nemám rád; tohle se mi ještě nestalo; o tomhle už nechci mluvit; expr. nemá ani tohle vůbec nic (doprovázeno gestem); v. též v předchozích významech