tento I (tentoc, tentočky, tentohlečky, tentok, tenton, tentonc, tentono, tentonoc, tentonon, tentononc aj., též záp. netento) částice ob. zastupuje výraz, kt. mluvčí nezná n. kt. si nemůže vybavit n. kt. nechce užít, popř. jako větná výplň vyjadřuje rozpaky: já bych taky t.... úderničil (J. Mar.); – ona je asi trochu t. (ukázal prstem na čelo) hloupá, pomatená ap.; já ti na to t. euf. místo vulg. seru; já bych od vás... t.... něco potřeboval; ve spoj. jako t., jaksi t., t. vono: naznačovali, že to jako t. nemá v hlavě v pořádku; to by jaksi t. nebylo moc dobré; kmotře, t. vono, přivedte nám ženicha (Pitt.); v. též netento