teolog, theolog, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) kdo se odborně zabývá teologií; studující teologie; bohoslovec: hádky učených t-ů; – pobyt t-ů v semináři; -logie, -e ž. 1. nauka o bohu; bohosloví: scholastická t.; doktor t. (zkr. ThDr.); círk. pastorální t. 2. obor přednášený na teologické fakultě, jeho studium; teologická fakulta: studovat t-i; -logický příd. bohoslovný, bohoslovecký: t-á dogmata; t. traktát; vésti t-é hádky (Havl.); – t. seminář; t-á fakulta; přísl. -logicky; -logisovati [-zo-], -logizovati ned. pěstovat n. zdůrazňovat teologii (ve význ. 1): teologizující obory; nechutné teologizování 15. věku (Z. Nej.) ○ předp. z-