teorie (dř. ps. the-), -e ž. (z řec.) soustava poznatků založených na praktickém poznání skutečnosti; vědecky zdůvodněný poznatek, kt. vysvětluje určitý souhrn jevů a zákonitostí n. předpoklad vycházející z uznávané hypotézy (op. praxe 1): vědecká t.; marxistická t.; darwinistická t.; hudební t.; srovnávací t. umění; jazyková t.; migrační t.; mít, hájit svou teorii; rozvíjet svou teorii; spojovat teorii s praxí; důkaz pravdivosti teorie; hovor. má na to svou t-i výklad, názor; filos. t. poznání gnoseologie, noetika; t. odrazu; mat. t. čísel obor matematiky zabývající se zkoumáním vlastností zejména celých čísel, rozmístěním prvočísel ap.; t. pravděpodobnosti; t. informace; biol. evoluční, kreační t.; chem. iontová, valenční t.; chem., jad. fyz. rozpadová t.; fyz. kinetická t. plynů; kvantová, molekulární t.; (Einsteinova) t. relativity; elektromagnetická t. světla; hvězd. kosmogonická, pulsační t.; geol. kontrakční t.; oscilační, asimilační t.; kondenzační t.; vulkanická t.; práv. t. státu a práva; jaz. t. tvoření slov; lexikografická t.