tepna, -y ž. (2. mn. -pen) 1. céva vedoucí krev směrem ze srdce do těla: podvázat tepnu na ruce; anat. plicní t. plicnice; spánková t.; věnčité tepny 2. místo, kde se soustřeďuje provoz, ruch: živé tepny města ulice; přístav je hlavní obchodní tepnou země; turistické tepny; dopravní t. hlavní železniční n. silniční spojení mezi důležitými, zprav. průmyslovými středisky; → zdrob. k 1 tepénka (expr. *tepnička Šim.), -y ž.: anat. nejjemnější tepna, kt. se větví ve vlásečnice