terminolog, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (terminoložka, -y ž.) odborník v terminologii; zř. expr. kdo tvoří nové výrazy (Bran.); -logie, -e ž. (z lat. + řec.) 1. jaz. nauka o termínech a o jejich místě v systému daného jazyka 2. soubor, soustava termínů z urč. oboru; odborné názvosloví; kniž. a poněk. expr. způsob vyjadřování zahrnující urč. slovní zásobu: jazykovědná, technická t.; mezinárodní t.; – výrazu ,zlo' není v mé t-i (Olb.); mluveno dnešní t-í (Šal.); — -logický příd.: t-á jednoznačnost, přesnost; t-é rozdíly; t. problém; t. slovník, časopis; t-á komise názvoslovná; → přísl. -logicky: výklad t. přesný