teskný příd. 1. (též *tesklý Durdík) poněk. kniž. a nář. vyjadřující stesk, smutek; zř. podléhající stesku (ve význ. 1); tesklivý 1: t-é oči; t. hlas; t-é myšlenky smutné; t-á vzpomínka; řidč. doba t-á, truchlivá (Vrchl.); život t. jak září (Bezr.); – zř. t-é ženy (Bezr.) 2. bás. vyvolávající, budící stesk (ve význ. 1): t-á píseň; t-é ticho (Hrubín); t-é pološero (Fuč.); t-á krajina (Rais); — zpodst. teskno, -a s. kniž. tesknota 1: t. ji pojalo (Jir.); úzkost z teskna (Jir.); → přísl. teskně: poněk. kniž. t. se usmát; t. zavzdychat; – bás. t. baladické moře (Glaz.); k 1 teskno poněk. kniž. a nář.: je, bylo mi (po něm) t. stýská, stýskalo se mi; → podst. tesknost v. t.