Teuton [-ón] (1. mn. -i, -ové) (†Teut Koll.), -a (*Teutonec, -nce, Havl.) m. (z lat.) 1. (v starověku) příslušník jednoho z germ. kmenů, sídlícího v západním Šlesvicku: vyhladiti T-y a Umbry (Pal.) 2. zast., dnes zprav. hanl. Němec, Germán 2: hitlerovský T.; — Teutonie v. t.: teutonský příd.: kmeny slovanské a t-é; – soud všech t-ch zel (Halas); → přísl. *teutonsky (Frič); → podst. teutonství, -í s. souhrn vlastností charakteristických pro Teutony, zast. a hanl. pro Němce: averze proti t., proti prušáctví (Tvorba)