teze, these [teze], -e, zast. a kniž. thesis neskl. (Ath.) ž. (z řec.) 1. zásada, myšlenka, z níž se vychází; stručně vyjádřené tvrzení, zvl. takové, jehož pravdivost se hájí, n. takové, které se podrobněji vykládá v referátu, stati, práci: základní t. zahraniční politiky; t. o nutnosti nové kodifikace občanského práva; t. o revoluci poučka; t. referátu; sjezdové t.; (Leninovy) dubnové t. program činnosti bolševické strany za přechodu k socialistické revoluci, nastíněný Leninem v dubnu 1917; odvolat, dotvrdit svou tezi tvrzení; stavět na něčí tezi; – hlavní t. referátu; vypracovat t. k disertační práci; filos. (v hegelovské dialektice) zákl. člen dvojice protikladů, protiklad antiteze 2. liter. přízvučná slabika ve stopě; klad (op. arze, dvih); → zdrob. k 1 *tezička, *thesička, -y ž. (Lit. nov.); — tezový, thesový příd. řidč. k 1; tezovitý: t-é umění; romány t-é (Maj.); → podst. tezovost, thesovost, -i ž.