téma, thema [-é-], -tu (6. j. -tu, -tě) n. zř. neskl. (Vrchl.) s. (†téma, -y ž., Něm.) (z řec.) 1. základní myšlenka něj. projevu, zvl. uměleckého n. odborného, předmět, k němuž směřuje naše činnost, kterým se obíráme; námět 2: t. básně; hudební t.; ústřední t.; všední t.; dané t.; odborné t.; zvolit si vhodné, aktuální t. disertační práce; t. domácího úkolu; začal pracovat na novém t-tu; odbočil v rozhovoru k jinému t-tu; může s ním mluvit na každé t.; diskuse, úvaha na t....; oblíbené t.; variace na jedno t. (hudební i jiné); liter. t. uměleckého díla výsek skutečnosti jím zobrazený; hud. hudební myšlenka, kt. je základem skladby n. její části: expozice t-u; jaz. základ výpovědi (ta její složka, z kt. mluvčí vychází) (op. jádro výpovědi) 2. jaz. tematický vokál, příznak 1; řidč. kmen 5; tematický [-ty-], thematický příd.: t-á stránka, složka, náplň; t. rozbor; t. plán, okruh; t-é jádro; t-á výstavba; t-é propracování; t-é východisko, členění; t-á souvislost, příbuznost; t-é přednášky, večery; hud. t. katalog obsahující seznam skladeb a jejich témata; – jaz. t. vokál slovesná kmenotvorná přípona, příznak 1, téma 2; t-á slovesa mající tematický vokál, příznaková (op. atematická); přísl. tematicky, thematicky: celky t. uzavřené; omezit výklad t.; podst. tematičnost, thematičnost, -i ž.