tišiti ned. (3. mn. -í) 1. (co) činit tichým: t. hlas zeslabovat; t. krok 2. (koho, co) konejšit, chlácholit, uklidňovat, mírnit: tišili chlapce, jak mohli; t. hádku; t. bolest zmírňovat; — tišiti se (*tíšiti se Pfleg.) ned. stávat se tichým, klidným: moře se tiší uklidňuje se; bouře se tiší přestává, vítr se tišil zmírňoval se ○ předp. u-, u- se, z-, z- se; → nás. tišívati, tišívati se