tichnouti (min. -chl, podst. -chnutí) (*tichati Wint.) ned. kniž. 1. stávat se tichým (ve význ. 1), tišším; zmlkat, umlkat: píseň tichla, ale neutichla docela; hlasy i kroky tichnou; tichnoucí ulice; přesvědčoval se argumenty a tichl 2. (o něčem hlučném, rušném) (znenáhla) přestávat I, ustávat, utichat: hluk, ruch tichl; bouře tichla slábla; přen. tichne svár (Svob.) ○ předp. po-, při-, u- (pou-), z-, za-