tichoučký, tichounký, řidč. tichoulinký příd. expr. velmi tichý (ve význ. 1-3): t-é šeptání, ťukání; po tichoučku se smál; přen. t-ounká radost (Maj.); – žít t-m životem nenápadným; – člověk t. jako beránek; → přísl. tichoučce, tichounce, tichoulince, tichoučko, tichounko, tichoulinko: t. se zeptat; t. hvízdnout