příštipkařina

v. příštipkářství

příštipkařit

v. příštipkovati

příštipkářství

, -í s., ob. příštipkařina, -y ž. činnost příštipkáře; příštipkaření: zabývat se p-m; chytit se p.;

příštipkovati

, ob. příštipkařit (3. mn. -í) ned. (co) přišívat příštipky na obuv; dávat příštipky: p-ovat boty; p…

štipka

, -y ž. (2. mn. -pek) řidč. štipec 1-3: vzal látku do štipky; – š. kmínu, šafránu; – zř. považoval t…

tipka

, -y ž. (2. mn. -pek) řidč. koneček, špička prstu, štipka: uhasil nedopalek v tipkách (Řez.)

*vtipkal

, -a m. (1. mn. -ové) expr. vtipkář, vtipálek: v-ové a lidé všeteční (Ner.); → expr. zdrob. *vtipkál…

vtipkář

, vtipkař (*vtipař Herrm.), -e m. expr. kdo rád vtipkuje; vtipálek: obávaný v.; anekdoty vtipkáře zn…

vtipkařit

ned. (3. mn. -í) řidč. expr. být vtipkářem; vtipkovat 1: nehorázné vtipkaření (Til.)

vtipkářský

, vtipkařský příd. k vtipkář, vtipkař: v-é žvatlání; → přísl. vtipkářsky, vtipkařsky: napolo vtipkař…

vtipkářství

, vtipkařství, -í s. expr. činnost vtipkáře; vtipkování (ve význ. 1): žehavé vtipkářství (V. Mrš.)