tisíc, -e m. (čísl.) (2. mn. tisíc, tisíců) 1. deset set: t. kilometrů; dva tisíce brigádníků; pět t. korun; ztráty jdou do t-ů; rozházet t-e (korun); k t-i korunám; po t-i letech; před pěti t-i lety; ust. spoj. horních deset t. (v kapit.) nejmajetnější vrstva obyvatelstva 2. expr. velmi mnoho; hodně 1: mít t. otázek, výmluv; z vázy je t. střepů; mít t. chutí; ani za t. let nikdy; být vzdálen na t-e honů velmi daleko; t. hromů (láter, ďasů) (zaklení); tisícový příd.: t-á bankovka; t-é škody; t. dav, průvod; tisíckrát čísl. nás. přísl.: až t. za minutu se otočí kolečko; – expr. už to t. přeměřil mnohokrát; t. jsem měl tu otázku na jazyku; už jsem ti t. řekla, že ne; děkuju ti t. (zř. na t. Herrm.); tisící (zast. a ob. tisícátý) čísl. řad.: t. návštěvník výstavy; roku t-ho devítistého pátého; – expr. rozhovor opakovali už po t-áté mnohokrát; tisícerý (nář. tisícerový) čísl. druh. (o jmenných tvarech v. desaterý) jsoucí v tisíci růz. druzích; velmi hojný; přemnohý, přerozmanitý: t-á ozvěna; t-é hlasy; slyšet něco z t-ch úst; mít t-é příčiny k něčemu; t-é díky co nejvřelejší; nář. t-ový kořen kořen zeměžluči; zpodst. tisícero, -a s. 1. poněk. zast. tisíc jednotlivin stejného druhu; tisíc 1: t. mužů (Choch.) 2. expr. velké množství: obličej se stáhl v t. vrásek (Krásn.); tisícina, -y ž. část něj. celku vzniklá jeho rozdělením na tisíc stejných dílů: t. metru; chronoskop na měření tisícin sekundy; expr. zdrob. tisícinka, -y ž.; tisícinný příd.: t-é dělení: tisícinový příd.: t-é měřicí hodinky; tisícka, tisícovka, -y ž. v. t.; v. též tisíci-