tklivý příd. kniž. 1. působící na cit; dojímavý, dojemný, jímavý 1: t-é tóny, melodie; t. hlas; t-á slova; t-é vzpomínky; liter. t. rým skládající se ze slov úplně stejnozvučných 2. řidč. podléhající snadno citu: t-á žena (Svět.); t-é srdce; → přísl. tklivě: t. se loučit; hudba tiše, t. hrála; *tklivo: srdcím bylo teplo i t. (Staš.); → podst. tklivost, -i ž.